středa 12. července 2017

Les Baux de Provance

2. den: Les Baux de Provance, St. Remy- de- Provance, Avignon.


Les Baux de Provance je opevněné skalní městečko. Skládá se ze dvou částí - horního starého mrtvého původního města a dolního dnešního živého města, kde žije asi 500 stálých obyvatel. V původním horním městě kdysi žili údajně obyvatelé potomci krále Baltazara (toho Baltazara, který se s dvěma dalšími králi vydali poklonit do Jeruzaléma Ježíškovi) Tito křes´tané původně žili v přímořských oblastech jižní Francie, ale v důsledku stálého napadení saracény z moře se uchýlili právě do těchto skal a vybudovali si zde svoje městečko a svou komunitu, která později i měla výsadní postavení ve středověku.Tolik ve zkratce pointa této vesničky.


Na tuto celou vesnici - tedy horní i dolní město jsme měli čas 1,5 hodiny, protože jak píšu v úvodu tohoto článku - v programu na dnešní den je toho opravdu hodně.

Co říct.... ráj a zoufalství v jednom....se nedalo....
Tady moje koleno dostalo fest zabrat a já tady odtud přišla právě pozdě k autobusu.

Dolní město, krása, úzké kamenné středověké uličky, kamenná stinná zákoutí, obchůdky, kavárny.
Horní město - extáze....
Otevře se před vámi velká plošina se zbytky opevněných věží bývalé citadely, části dochovaných hradebních sálů, hradební věže - odtud výhledy do kraje, vytesaná obydlí, vytesané kaple ve skále, zbytky základů  vesnice.....
Plánek neplánek, rozbíháte se všemi směry, nevíte co dřív....co dřív fotit....všude nádhera....v tomto vymezeném času, který máte na obě části městečka prostě nestíháte.


Poznámka:  Vstup do horního městečka se platí. Velká část lidí ze zájezdu zůstala v dolním městečku, nahoru nás šlo jen pár. Vložené fotky převažují z horního městečka a jsou spíše jen pro představu jak to místo celé vypadá. Nebyl vůbec čas na nějaké fotohrátky, opravdu v rychlosti.  Celé to místo by vydalo na celodenní výlet.


















Pohled z horního města na dolní.



Malá část horního města.






11 komentářů:

  1. A proto se mi nechce na žádný tzv. poznávací zájezd. Protože je to průlet, hon stihnout toho co nejvíc, ne poznávání.
    Radši bych toho viděla třeba jen třetinu, ale v klidu, s náladou užívání si možností v času.

    OdpovědětVymazat
  2. já myslím Ru, že těch důvodů proč se ti nechce jet na žádný organizovaný zájezd je víc, byt by to měl být klasický pobyták :-)
    a další věc, zní to logicky co říkáš, ale nezlob se, s tou tvojí běžnou denní hyperaktivitou, která je ti přirozená se i tomuhle dá těžko věřit, nebo spíš těžko si u tebe představit co znamená u tebe to"v klidu" :-)

    OdpovědětVymazat
  3. To zní ehm... dehonestačně...
    Klid je stav duše, ne těla. :-) Právě proto, že tělesně chci vyvinout aktivitu, potřebuju k tomu čas. Když ho mám, jsem i v klidum porotže vím, že s emůžu klidně pohybovat. :-)

    Jinak moje aktivita ani zdaleka není hyperaktivitou, to už píšu docela vážně. Jsem temperamentní, akční, ale vydržím i pasivně docela dlouho. A nicnedělat umím taky výborně. :-))
    Hyepraktivní je můj šéf. A to je sakra o něčem jiným.

    OdpovědětVymazat
  4. 2. vzpomínám si, že jsme o zájezdech, cestování kdysi vedli u Ratky na blogu dlouhou, předlohou diskuzi :-)právě důvody proč někdo ano a někdo ne a někdo vůbec ne. takže tak.

    jinak samozřejmě třeba v předešlém Arles jak jsem zminovala jsem viděla opravdu jen trochu, dalo by se tam v klidu pobýt dva dny i tři.

    no, vždycky je to něco za něco.

    OdpovědětVymazat
  5. Já bych zájezdy nebrala kvůli tomu, že někdo jinej mi organizuje čas. nAVÍC: NĚKDO JINEJ TO CELÝ VYMYSLEL A SESTAVIL, NE JÁ, A V TOM SE CÍTÍM NESCHOPNĚ. :- ) jéé, capslock...

    Proto mě to neuspokojuje. A vůbec příliš "organizované zábavy" nemám ráda. A příliš je u mě i jednou za měsíc. Achjo, individualista, co.

    Na zájezdu jsme byla jen jednou, v zakarpatí, a to bylo většinu času putování po horách víceméně neorganizovaný. A výprava do Turecka s astronomama za zatměním Slunce byla z větší části cesta busem a na místě den a noc a to bylo volný, šli jsme jen někteří dolů k moři, volně a samí sympaťáci. Tak jsem to snesla.

    OdpovědětVymazat
  6. 5
    První věta - přesně. Přesně to je ono.

    Ad "příliš": U mě je to jednou za... - Moment, musím si jít vzpomenout, kdy jsem se naposledy účastnila nějaké organizované zábavy. :-))

    OdpovědětVymazat
  7. U mě je to víceméně jedno. Mohu organizovaně i neorgnizovaně. Oboje má výhody i nevýhody. To jak píše Barča je velmi dobrá volba. Nezná jazyk, má zajistěnou dopravu i spaní.
    ZAžila jsem organizovaný Izrael, chtěla bych i neorganizovaně...teď když se tam jkžtakž orientuji. Ale pro ten začátek bych si netroufla... a kdybych troufla, tk bych se nedostala přes zeď (Plaestinské území)

    Organizovaně jsem šla i pouť do Mariazellu s asi 12 neznámými lidmi. TAky někdo organizoval (zamluvil spaní) a my se tm behem dne museli dohrabat. Společně. Opět bych asi šla teď neorganizovaně, protože už vím jak to chodí kde by se daalo spát.

    OdpovědětVymazat
  8. 7. Ano Ratko, vycházím ze svých reálných možností. Vím, že sama bych se jinak do té Francie nevydala třeba na tři týdny - což by bylo ideální a ještě ideálnější by to bylo ve dvojici s mužem :-)
    Je to dané vším, dovolenou tři týdny v kuse nemám, doprava, řeč, ubytování. Několik let jsem nebyla na klasické poznábvačce jako byla tato, spíše jsem si vybírala takové ty polopobytáky výlety ko mbinované s pobytem u moře, kde byl den volna. Věděla jsem žetoto bude náročné, vím, právě, že je na takovou poznávačku si musím vybrat co chci vidět, tyhle klasické poznávačky jsou spíše takové průzkumné akce ve smyslu - jo, nakouknu a vidím a možná bych se jsem chtěla vrátit a vidět to v klidu. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem tohle mohla absolvovat a vidět a na druhou stranu tady konkrétně na tomto místě trošku lítost z toho, že jsem tu nemohla pobýt o něco dýl.

    Sama bych se s batůžkem opravdu nikam nevydala - viz. moje špatná zkušenost v Rakousku.

    OdpovědětVymazat
  9. Tak se tam třeba vrátíš...na dýl. pro mě je to co píšeš ukazuješ dostatečné. Nějaká památka, podívám se dovnitř, nafotím a jdu dál. Prostě jsem ráda že mám a vidím to co je. těším se z toho... a pak se třeba doma podívám na Wiki, anebo již předem z Wiki vím co to je a na co se zaměřit.

    OdpovědětVymazat
  10. Obě vás holky chápu. Nepíšu o vás, nechci vám nic vymlouvat, píšu o sobě. Pro mě jsou ty stavby prostě jen věci, baráky. Stejně jako pro Lišku zámky většinou na jedno brdo, pro mě i vnitřky zámeckých interirérů prostě jen sbírka snobskýho sereptičkovýho haraburdí. U které lidi dělají och a ach, páč je to takový drahý, všecko, a představuje to všecko to, co oni sami mít nemůžou.

    Nepotřebuju nic z toho nutně vidět, ani ty nejslavnější baráky a stavby, když si to místo nemůžu užít jako celek s celou náladou, proměnlivostí, lidma, rostlinama, větrem, vůněmi... mít na to čas, soustředit se tam na sebe.

    OdpovědětVymazat
  11. barčo 8
    přesně - a víš, že jsem na tebe kolem toho nedávno myslela: že by bylo příliš stresující, kdyby ses vydala zas někam s batůžkem sama, po těch zkušenostech. Podobně jedna kolegyně, asi měla zkušenost ne tak hroznou, ale nešla by ani zanic.

    Do toho Zakarpatí jsme tehdy vlastně jela organizovanětaky s tím, abych zjistila, jestli příště by to šlo samostatně, nebo ne. Některá místa je užitečné napřed projet s někým, kdo tam už byl (jak říká Ratka o Izraeli).

    OdpovědětVymazat