Jsou to dvě jeskyně. Jedna níže a menší pro velitelský štáb a jedna větší a výš pro samotného Tita a jeho psa. Vedou sem schody, od hlavní silnice, které tu dříve nebyly. Údajně tu na malé ploše u větší jeskyně přistával vrtulník. Všude po okolí prý byli odstřelovači.
Nahoře, když se přejede přes kopec, je dál ostrov placatý, políčka, vinice, zpustlá políčka tu a tam stavení na samotě. Vesničky jsou níže při pobřeží. V těch políčkách jsou tu a tam betonové sloupy - vždy jeden a jeden naproti sobě. Pršelo nám, nefotila jsem. Na lodním výletě jsem se dozvěděla, že tam byly improvizované ranveje za 2. světové války pro přistávání spojenců. Jednalo se i o porouchaná malá letadla - bylo jich tu 215 a zachráněno tak bylo 1936 lidí.
čtvrtek 29. září 2016
Hum
Hum je nejvyšší kopec ostrova. Má dva vrcholy. Na jednom je kostelík a na druhém vojenská radarová stanice. Tahle oblast patří k těm, kde se nedoporučuje chodit mimo hlavní cestu.
Nedávno tu byla asi svatba.
No a tady je to asi už spoustu let stejný :-)
Nedávno tu byla asi svatba.
No a tady je to asi už spoustu let stejný :-)
Zátoka Stončica
Jedna z mála písčitých pláží s velmi pozvolným vstupem do vody.
Cesta k majáku.
Přímo k majáku jsem nedošla. Byla tam závora a za ní velký pes, který běhal na volno. Zřejmě strážce majáku chce mít klid.
středa 28. září 2016
Nahoru
S jednou paní ze zájezdu se vydáváme po snídani ke kostelíku Sv. Blažeje.
Původně to měla být dvouhodinová procházka, která se nakonec protáhla téměř na pět hodin.
Jdeme bez mapy, naslepo jen po směru a po špatně značených a spíše neznačených stezkách, které vedou někam a taky nikam. Bloudíme.
Dlouho kostelík nemůžeme najít, našli jsme ho díky jiným lidem, kteří u něj byli a zvonili, takže podle zvonění. Vedro, výhledy, cesta plná překvapení.
Od kostelíku dlouho marně hledáme stezku, která by měla vést po vrstevnici kolem výběžku ostrova. Nechceme se vracet stejnou cestou zpátky. Malé slepé stezky a sráz. Nenacházíme. Poněkolikáté procházíme asi dvoukilometrový úsek, tam kde by ta odbočka měla údajně být. Nepotkáváme už dlouho žádné lidi, abychom se třeba mohli zeptat. A je vedro. Po spousta marných slepých pokusech to vzdáváme a vracíme se stejnou zpátky k hotelu.
Domek na samotě a malé občestvení, přišlo vhod. :-)
Původně to měla být dvouhodinová procházka, která se nakonec protáhla téměř na pět hodin.
Jdeme bez mapy, naslepo jen po směru a po špatně značených a spíše neznačených stezkách, které vedou někam a taky nikam. Bloudíme.
Dlouho kostelík nemůžeme najít, našli jsme ho díky jiným lidem, kteří u něj byli a zvonili, takže podle zvonění. Vedro, výhledy, cesta plná překvapení.
Od kostelíku dlouho marně hledáme stezku, která by měla vést po vrstevnici kolem výběžku ostrova. Nechceme se vracet stejnou cestou zpátky. Malé slepé stezky a sráz. Nenacházíme. Poněkolikáté procházíme asi dvoukilometrový úsek, tam kde by ta odbočka měla údajně být. Nepotkáváme už dlouho žádné lidi, abychom se třeba mohli zeptat. A je vedro. Po spousta marných slepých pokusech to vzdáváme a vracíme se stejnou zpátky k hotelu.
Domek na samotě a malé občestvení, přišlo vhod. :-)
sobota 24. září 2016
Po bouřce
Dva dny bylo zataženo, vítr.
Druhý den odpoledne se přihnala bouřka, velký vítr, tma, blesky, hromy, neskutečný liják, hučení moře. Dvouhodinový výpadek proudu po celém městě, výpadek proudu v hotelu.
Ale navečer po bouřce.....
Vis, Komiža.
Druhý den odpoledne se přihnala bouřka, velký vítr, tma, blesky, hromy, neskutečný liják, hučení moře. Dvouhodinový výpadek proudu po celém městě, výpadek proudu v hotelu.
Ale navečer po bouřce.....
Vis, Komiža.
středa 21. září 2016
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)