neděle 12. března 2017

3. a 4. patro.

V galerii 3. a 4. patro, nádhera, nádhera.
4. patro ještě o fous lepší, než to 3.
Svěží, současné, neotřelé, trochu provokující, ale přesně zachycená dnešní doba.
Výstava ve 4. patře nese název - Příběh dne/s/.

Prošla jsem si obě patra dvakrát.
Mělo to jen jednu malou chybu.
Nikdo tam nebyl, teda kromě dvou kustodů na každém patře, kteří mi byli stále v patách a samozřejmě zákaz focení.

Různé techniky, figurální malby, které se přímo vztahují k dnešní době.
V obrazech převládá nejistota i radost z volného pohybu mezi realitou a iluzí.
Velká plátna  zachycující lidi tak, jak je denně potkáváme na nádraží, v metru, v nákupních centrech, na ulicích, doma na sedačce - s mobilem, s počítačem apd.

Moc se mi to líbilo.

Malinko fotek jsem přece jen pořídila. (aspoń pro malou představu)












Do Galerie moderního umění

Delší dobu odkládám návštěvu Galerie moderního umění.
Byla několik let zavřená, pro rekonstrukci.
Takže konečně.


Už jsem skoro tam.







 A nejsem tu sama :-)


No, mě pustili dovnitř, jeho ne.....
Nahoru.



Na terasu.



A dovnitř, kochat se....


Smát se v knihovně nahlas

povoleno.


Výstava Pavla Matušky.


 Cesta z města.



Pardon, madam.


Možná někdy později.


Halelujá, nalejůůů já.


Urologické pobřeží.


Částečně za vodou.


Pokušení.


Vernisáž.


Životní příběh výrobců ohýbaného nábytku. (M. Thonet a jeho synové)


Řeč do (příznivého) větru.


Relativně zamilovaný Einstein.


Sigmund Freud přestává rozumět sám sobě.








Zazvonit si :-)

Tatínek s dvěma dětmi předemnou na chodníku.
Popohání je ...honem, pojďte, spěcháme...do toho s někým telefonuje.
Tatí, tatí, počkej a holčička běží k soše.
Tatínek na ni volá, pojď sem, jdeme, spěcháme!
Tatí, tatí, počkej, já si musím zazvonit.
Ne. Pojď, jdeme!
Holčička už trošku s brekem na krajíčku povídá: "Ale já si potřebuju zazvonit, abych měla hezkej den."
 :-)